V Kacanovech
24. 10. 1998
Úvod
KČT v regionu Krkonoše a Podkrkonoší
KČT Lokomotiva Trutnov
Obrázky z Krkonoš a Podkrkonoší /ale také odjinud/
Zajímaví lidé
Reportáže z turistických akcí
Mladobucká padesátka
Návštěvní kniha






free html hit
counter
Zpravodaj

Poznámka:Jedná se o znění Zpravodaje č. 4/98 bez grafické úpravy a před korekturou.


Obsah:


Razítkománie II /úvodník/
Před oponou a za oponou /reportáž z 5. srazu turistů oblasti/
Jak nedošlo ke zvolení revizní komise
Dopis sekretáře oblasti k otázce revizní komise /nyní i pro čtenáře/
Ještě ke 100. výročí odboru KČT Dvůr Králové
Výbor oblasti schůzoval dvakrát - o schůzích výboru
Prázdninové příběhy
- Povodňovými turisty z vůle náhody
- Na srazech psi nekoušou
Reportáž - Na "křtu" nového pochodu
Tip na výlet aneb Za romantikou do Krkonoš
První vlaštovky roku - Nejbližší akce v roce 1999





Razítkománie II

Začnu zdánlivě bez vnějších souvislostí s dalším textem: Když Božena Němcová prožívala nejtěžší chvíle života, to jest když se jí zhroutilo manželství, prohlubovala se její bída a postupovala její nemoc, upínala se ke vzpomínkám na své dětství, jež si zkrášlovala do svého díla Babička.

Vraťme se nyní k úvodníku z minulého čísla. Sbírání razítek z turistických akcí není samoúčelným fenoménem. Člověk si u něho užije i legrace a zajímavých příhod. U mě k nim pohříchu dochází nejvíce při mé zřídkavé účasti na zájezdech s časopisem Krkonoše do sousedních zemí. Podíl na něm má nedostatečná znalost jazyka.
Poprvé jsem v "neslovanské" cizině zkusil sbírat razítka při zájezdu do Vídně. V Schönbrunnu se postavím do bezpečné vzdálenosti od jedné z mnoha pokladen a v duchu si opakuji pracně sestavenou žádost o razítko v němčině. V tom zjišťuji, že vlevo ode mě před jinou kasou stojí několik lidí z našeho zájezdu, kteří se stejnými rozpaky řeší stejný problém. Připojil jsem se k této skupině, jíž vévodil naštěstí Egon s dokonalou znalostí němčiny, a od té doby mohl náhodný pozorovatel vidět jeden a týž obraz. Z hotelu v blízkosti skupinky turistů, prohlížejících si pamětihodnosti, vychází mezi livrejovanými hotelovými zaměstnanci a exkluzívně oblečenými hosty čtveřice skromně oblečených lidí s rozevřenou knížkou v ruce, spokojeně se usmívajících.
Jen dvakrát jsem opustil ochranná křídla Egona. Poprvé jsem sám požádal o razítko v pravé části francouzské zahrady Schönbrunnu, kde na cestě k Neptunově kašně a Glorietu se nachází vstup do zoologické zahrady. Paní v pokladně mi ochotně vyhověla, pak řekla "Ein Moment" /to jsem si dokázal přeložit/ a dala mi prospekt Tiergarten. Podruhé se stalo, že se Egonovi už nechtělo jít s námi do hotelu Sacherstube, takže do recepce přivedl skupinu Ríša, který se chlubil tím, že má razítko z čínské lodi v holandském přístavu /nebo tak nějak/, ale který neuměl německy ani tu větu, co jsem se pracně naučil já. Ještě dnes ho vidím, jak přistupuje k recepci, otevírá vandrbuch a - doprovázeje svá slova pohybem tolik známým paním a slečnám za poštovní přepážkou - říká před našimi užaslými pohledy: "Buch, buch", čímž však nemyslí německý ekvivalent českého výrazu kniha, nýbrž citoslovce .... Uspěl a s ním i my ostatní .....
Jindy za sobotního již podvečera při návratu z Mariazellu jsme zastavili na krátkou procházku v St.-Pöltenu. Prošli jsme zajímavý střed města, jen nás mrzelo, že nemůžeme najít místo, kde bychom si na památku dali razítko. Konečně vidíme jakési bistro. Vcházíme dovnitř a žádáme o razítko. Dva černovlasí opálení mladíci, sahající nám po ústa, se stále ptají: "Warum?". Po chvíli vysvětlování dostaneme každý kýžené razítko. V autobusu si je konečně prohlédneme, čteme DENIZ KEBAP-RESTAURANT-PIZZA OCAK GmBH a chápeme. Šlo o tureckou restauraci a její zaměstnance přinutil zřejmě k žádanému jednání náš divoký vzhled kurdských extremistů.

Když mě ubíjí často bezvýchodná, mnohdy nikam nevedoucí /snad jen k nevděku/ činnost sekretáře, přenáším se v duchu ve vzpomínkách k podobným příhodám a jako paní komisarka tu a tam je s patřičným přibarvením zhmotňuji na papír. Jen v malém detailu toto podobenství nesouhlasí: To, co napsala paní Božena, to se dá číst, dokonce i po více než sto letech.

 

 

/Luděk/

 

PŘED OPONOU A ZA OPONOU
/z 5. srazu turistů oblasti Krkonoše a Podkrkonoší/

Oblastní konference konaná dne 01. 03. 1997 přidělila pořádání 5. srazu turistů oblasti Krkonoše a Podkrkonoší v roce 1998 odboru KČT Malé Svatoňovice. Akce byla zařazena mezi devět regionálních akcí oslav 110. výročí KČT v roce 1998.
Při pořádání srazu se znovu ukázalo, jak je výhodné pořádat podobnou akci v malém městě, kde není inflace společenských událostí a kde tudíž každá významná akce je věcí celé obce. Dokladem je skutečnost, že na propozicích nalezneme na deset sponzorů přímo z města, mezi nimi na prvním místě obecní úřad, u kterého pořadatelé při přípravě srazu nalezli plnou podporu. Sponzory pochodu byly však i firmy z Janovic, Jívky, Velkých Svatoňovic, Markoušovic, Úpice i dokonce Trutnova. Finanční pomoc poskytly i Obecní úřad v Malých Svatoňovic a oblast Krkonoše a Podkrkonoší.
Pořadatelé, kteří sraz zajišťovali v počtu 24, zvolili za centrum celého dění v průběhu obou dnů vstupní halu Kulturního domu na náměstí Karla Čapka v Malých Svatoňovicích. Zde bylo vpředu vlevo levné občerstvení, dál v hloubi místnosti stolky s itineráři pochodů i s dalšími informacemi o jiných turistických akcích, vzadu prostory k uschování věcí, v patře pak místnost pro ubytování. Originálním nápadem bylo provozování videopřijímače, v němž nonstop běžel pořad o mistrovství světa v běhu do vrchu, které se v městě konaly o rok dříve. Účastníci mohli k přátelským setkáním využít i Kamennou hospodu, do které bylo možno se dostat přímo vchodem ze vstupní haly.
Sraz byl slavnostně zahájen 22. srpna v 8,00 hod. na náměstí bratří Čapků předsedou odboru KČT Malé Svatoňovice J. Šafářem, starostou obce p. Kábrtem a sekretářem oblasti. Po jejich krátkých úvodních vystoupeních obdrželi řádné vyznamenání KČT 2. stupně - veřejné uznání s medailí za mimořádně prospěšnou činnost pro Klub českých turistů a českou turistiku členové pořadatelského odboru pánové A. Jindra, K. Pospíšil a J. Urban. Pro další 22 členy KČT oblasti, 1 TOM a 1 bývalou členku KČT, jež se zasloužila o rozvoj turistiky, byly určeny zvláštní diplomy udělené ke 110. výročí založení KČT.
Ke srazu turistů patří pochopitelně také zajímavé trasy. V souvislosti s nimi dejme slovo přímo jednomu z přímých aktérů:

Na nejdelší padesátikilometrovou trasu vyrážím netradičně pozdě - v 9 hod. po slavnostním zahájení a občerstvení v Kamenné hospodě. Z pohledu počasí to vadit příliš nebude, po dosavadním letním počasí přišlo v pátek mírné ochlazení. Vycházím po krátkém dešti, překlenu na rozcestí pod Kolčárkou Jestřebí hory a v Jívce se posilňuji v bufetu u firmy Elektrokomp chutnou dršťkovou polévkou. V té době je slunečno a teplo. Při stoupání ze Studnice na Skály poznávám ve třech postavách, jež předcházím, turisty z Berouna. Svědčí to o tom, že o sraz je zájem i v jiných krajích. Těsně nato nacházím na cestě opuštěný itinerář. Na Čáp přicházím v době, kdy se tu fotografují dvě ženy. Střílím jen tak od boku, to jest ptám se, zda některé z nich náhodou itinerář nepatří. Máme štěstí, totiž jedna z žen proto, že se opět shledala se svým itinerářem, rovněž ale já, to proto, že na oplátku jsem vyfotografován pro svůj turistický archív /pozn. za několik dní mi skutečně přišla zdarma fotografie podle špatně čitelného razítka na dopise odněkud z Plzeňska, škoda že nemohu neznámým ženám znovu poděkovat/. Za Čápem mě stíhá drobný déšť. Přesto se rozhoduji, že proti itineráři si trasu prodloužím, a šlapu nahoru na Kraví horu a Lokomotivu. Střídavě prší, terén je kluzký především na dřevěných, místy trochu pobořených lávkách. Udržování rovnováhy s deštníkem v ruce zejména při sestupech je obtížné. Přes nepřízeň počasí naskýtají se mi na některých místech utěšené pohledy například na Javoří hory. Když jsem již na sestupu do Teplic nad Metují, vysvitne najednou sluníčku a já procházím na jedné mýtince neuvěřitelně neprostupnou mlhou, jak se najednou odpařuje les. Přestože prakticky až do Janovic mě čeká silnice anebo zpevněná cesta /ta až u lesa za Adršpachem/, nijak mi to po obtížném kluzkém terénu ve skalách nevadí. V hotelu Skalní město v Adršpachu dávám si pouze jedno z četných razítek fiktivních dobrovolných kontrol /má ho kupodivu chlapec střežící WC/, protože tu k točenému pivu vyžadují stále absurdní vysokou zálohu. A tak se zastavuji až v pohostinství U Tyšerů v Janovicích, opravňuje mě k tomu zlepšené slunečné počasí a z něho vyplývající pocit vysušenosti. Na Jestřebí boudě na Pasekách se potkávám konečně se známými turisty - s Mílou z Hořic a s Vláďou z Lázní Bělohrad, kteří pro sraz zvolili jako přesunový prostředek kolo. Před 19. hodinou přicházím za znovu proměnlivého počasí do cíle spokojen s trasou vybranou pořadateli, sice většinou známou, nikdy však okoukanou.

Toto autentické vyprávění je možno doplnit tím, že pořadatelé pro první den - sobotu - vybrali pěší trasy 15, 35 a 50 km a cyklotrasy 15 - 80 km, přičemž je směrovali především na Jestřebí hory a Teplicko-adršpašské skály, v neděli za již více nevlídného počasí pak přišly na řadu trasy kratší 15 - 35 km a cyklotrasy 15 - 50 km, na nichž účastníci měli možnost poznat více Úpskou kotlinu. Počasí srazu skutečně příliš nepřálo, vždyť do čtvrtka bylo ještě slunečné počasí. Protože se však v sobotu na noc alespoň chvílemi umoudřilo, bylo možno završit první den posezením, ba i tancem na koupališti při vystoupení country skupiny Polická pětka. Srazu se zúčastnilo 200 účastníků, mnozí z nich využili příležitosti plnit odznaky Turista oblasti, Cestami spisovatelů či Náchodsko, jako například v našem kraji již populární skupina cyklistů z Plzeňska. Vedle nich pořadatelé zaznamenali účastníky například až z Karlových Var, Mostu, Ostravy, Brna, Prahy, Berouna či Liberce. Účastníci srazu dostali zdarma drobné občerstvení /párky z provenience sponzora KPCM, s. r. o., Markoušovice/, ti, kteří se zúčastnili obou dnů srazu, byli spokojeni s chutnou večeří v učilišti - gulášem nebo moravským vrabcem. Všem zůstaly jako památka na sraz pamětní list, pohlednice města a propagační materiál Malých Svatoňovic a blízkého okolí. Pořadatelům, kteří si za tři dny /včetně ubytovacího dne pátku/ a dvě noci vůbec neodpočinuli, patří upřímný dík všech turistů ze vzdálených lokalit, kteří přišli poznávat neznámé krásy kraje bratří Čapků, i těch z naší oblasti, kteří se přišli na sraz pozdravit se známými a upevnit konsolidaci naší oblasti. Ten dík pořadatelům patří za program bez hluchých míst, bezchybnou organizaci, výběr tras a zejména za vytvoření nádherné neopakovatelné atmosféry.

 

JAK NEDOŠLO KE ZVOLENÍ REVIZNÍ KOMISE

  • v bodě 3 zápisu ze schůze zástupců čtyř odborů se sekretářem oblasti ze dne 23. 04. 1998 stojí: "Kolega Babovák navrhuje na základě tohoto dopisu zvolit novou revizní komisi utvořenou ze zástupců odborů Úpice, Jilemnice, Bohuslavice nad Úpou a Dvůr Králové nad Labem formou per rollam". V zápise se též dočteme, že zástupci dalších 3 odborů s tímto návrhem souhlasili
  • sekretář oblasti na základě předchozích konzultací s ostatními členy výboru oznamuje v dopise z 08. 06. 1998 předsedům výše uvedených odborů, že výbor souhlasí s navrhovaným složením revizní komise i se způsobem voleb
  • navržení členové revizní komise Ing. J. Babovák /Dvůr Králové/, M. Kábrtová /Úpice/ a J. Teichman /Bohuslavice n. Ú../ přijali pozvání na schůzi výboru 25. 06. 1998. Zde bylo konstatováno, že za KČT Jilemnice byl navržen Ing. M. Růžička. Na schůzi bylo uloženo sekretáři oblasti, aby bez zbytečného odkladu hlasování připravil a odeslal kandidátku a výzvu k hlasování formou per rollam /oběžníkem/
  • sekretář oblasti zasílá 28. 06. 1998 předsedům odborů oblasti kandidátku, podmínky hlasování a výzvu k hlasování do 15. 07. 1998
  • dne 12. 08. 1998 uzavírá sekretář oblasti hlasování per rollam a konstatuje, že hlasování skončilo ve prospěch revizní komise v poměru 7:4. Považuje komisi za zvolenou a ještě téhož dne zasílá všem navrženým členům blahopřejný dopis. Svůj hlas ve prospěch revizní komise v navrženém složení odevzdaly krom jiných odbory Bohuslavice n. Ú., Jilemnice a Úpice, čímž prokázaly, že jejich zástupci mínili 23. 04. kandidaturu svých zástupců do komise a pomoc oblasti poctivě a upřímně
  • dne 22. 08. 1998 předává předseda KČT Dvůr Králové sekretáři oblasti velmi kritický dopis, v němž je i následující stanovisko tohoto odboru k návrhu revizní komise: "Výbor projednal návrh oblasti, kde je předseda odboru J. Babovák navrhován do revizní komise oblasti. Výbor návrh nedoporučuje a je přesvědčen, že pokud bude J. Babovák v revizní komisi působit, bude to další možná příčina pomluv na adresu OKČT Dvůr Králové n. L. a jeho předsedy. Po diskusi výbor rozhodl, že se k návrhu nebude vyjadřovat a ponechá rozhodnutí na J. Babovákovi, zda chce v RK oblasti pracovat".
  • na schůzi výboru oblasti dne 17. 09. 1998 je pak celá záležitost uzavřena takto: ".... Ing. J. Babovák a J. Teichman vyjádřili svůj osobní názor i názor dalších nejmenovaných osob, že revizní komise zvolena ve skutečnosti nebyla, jelikož se pro ni nevyjádřila většina z 15 odborů oblasti, navíc k 15. 07. byly sekretáři k dispozici zatím některé hlasy vyslovené telefonicky a teprve dodatečně potvrzeny písemně. Výbor oblasti se přiklání k názoru obou výše uvedených a konstatuje, že revizní komise ve složení Ing. J. Babovák, M. Kábrtová, Ing. M. Růžička a J. Teichman zvolena nebyla. Tím se anuluje dopis sekretáře z oblasti z 12. 08. t. r. Pokračuje tak vážná situace, kdy oblast nemá revizní komisi".
DOVĚTEK: Kuriozitou je, že v případě, že by výbor KČT Dvůr Králové hlasoval ve prospěch revizní komise, kterou její zástupce sám 23. 04. navrhl ve výše uvedeném zastoupení odborů, byla by komise zvolena.

 

Dopis sekretáře předsedům odborů z 22. 08. 1998 /nyní i pro čtenáře/

Vážení kolegové,
pořádáním turistických akcí odbory oblasti, uspořádáním srazu oblasti, chystaným uskutečněním semináře vedoucích a činovníků, pravidelnou činnosti výboru i jeho jednotlivých členů ve svěřených agendách, činností našich značkařů, úspěšnou rekonstrukcí účetnictví dle platných právních předpisů, zvětšováním členské základny i dalšími jinými aktivitami dokazujeme společně, že naše oblast je oblastí fungující.
Přesto má naše oblast velmi vážnou slabinu, jež je schopna ve svém důsledku znehodnotit její dosavadní činnost. Jde o absolutní nedostatek funkcionářů na úrovni oblasti ve funkcích ekonomické povahy. Funkci hospodáře po léta s nevšední pečlivostí a pílí zastává kolega Stanislav Maissner. Ten však v souladu se souhlasem výboru převzal od bývalého člena výboru kolegy Vladimíra Škopa agendu klasifikátora, v níž má reálné předpoklady mnohem více ve prospěch oblasti využít své nesporné organizační schopnosti. Je nezbytné, aby byl do výboru kooptován nový člen, který by zastával funkci hospodáře místo kolegy Maissnera.
Ještě vážnější situace vznikla tím, že nebyla vůbec, naposledy ani per rollam zvolena revizní komise. Je proto nezbytné tuto komisi zvolit alespoň v nejbližším možném termínu, který je současně i posledním - na schůzi výboru s předsedy odborů, jež se bude konat 28. listopadu u příležitosti semináře vedoucích a cvičitelů /oficiální pozvánka bude Vám doručena po 1. říjnu/.
Již jednou zjara se ocitla naše oblast v krizi - krizi nejvážnější. Byla však odvrácena zásluhou předsedů odborů nebo jejich zástupců zvolením výboru na mimořádné doplňující oblastní konferenci dne 04. 04. Upřímnou snahu prokázali i předsedové těch odborů, kteří dne 23. 04. navrhli členství svých členů v revizní komisi a poté svou upřímnost a poctivost doložili hlasováním per rollam pro tuto komisi.
Obracím se na Vás ještě jednou, vážení kolegové, s naléhavou žádostí. Hledejte alespoň nyní a nalezněte ve Vašem odboru kandidáty pro funkce hospodáře a nejméně dvou členů revizní komise, především mezi hospodáři odborů a mezi členy pracujícími v ekonomické sféře, především však mezi těmi, kteří chtějí pomoci. Vysvětlete svým členům situaci! Protože se o kandidátech bude tentokrát hlasovat jednotlivě, je možno navrhnout i ty, o nichž bylo hlasováno v rámci návrhu revizní komise per rollam a kteří neprošli v rámci celkového návrhu revizní komise. Pomozte překonat tuto poslední překážku k definitivní konsolidaci naší oblasti!
Děkuji Vám předem a srdečně Vás zdravím.

Mgr. Luděk Š l o s a r
sekretář oblasti

 

Ještě ke 100. výročí odboru KČT Dvůr Králové

"Poněvadž nám není dopřáno dlouho žíti, zanechejme něco po sobě jako svědectví, že jsme žili."

Gaius Plinius Secundus starší

Jak jsem se zmínil v čísle 2 Zpravodaje, měl jsem možnost na členské schůzi KČT Dvůr Králové dne 07. 02. obdivovat nepřeberné množství historických dokumentů, které vypovídají od dávných začátcích činnosti tohoto odboru. Je pravděpodobné, že takovým množstvím historického materiálu zasahujícího do minulého století nedisponuje žádný jiný odbor oblasti. Královédvorští turisté tento materiál připravovali na výstavu ke 100. výročí založení svého odboru, kterou bylo možno shlédnout ve Dvoře Králové v onen nešťastný den nedokončené oblastní konference.
Ustavující valná hromada KČT Dvůr Králové se sešla 27. 02. 1898. Hlavní hnací silou vzniku odboru byl gymnaziální profesor PhDr. Jan Kropáček.
O nejranější historii odboru KČT Dvůr Králové, jakož i o Zvičině a Raisově chatě i o Braunově Betlému napsal několik zajímavých článků předseda KČT Dvůr Králové Ing. Jiří Babovák v čísle 12 časopisu "Dvůr Králové - vlastivědné čtení o našem městě i jeho okolí", která vyšla 10. března 1998 a kterou doporučuji laskavé pozornosti čtenářům, neboť věřím, že se ještě nějaké to číslo ve Dvoře Králové najde. Celé číslo je z pohledu turistického neobyčejně zajímavé.

Z příkladu KČT Dvůr Králové plyne důležité poučení, které se vlastně objevuje už v úvodním citátu. Schraňujme všechny zápisy z turistických schůzí, propozice a itineráře z turistických akcí, fotografie, ale také i vyprávění. V současné době nám tyto věci připadají banální, protože si nedokážeme uvědomit, jakou nesmírnou hodnotu budou mít pro následovníky našich následovníků třeba za padesát let.

Luděk Šlosar - šéfredaktor Zpravodaje

 

Výbor oblasti schůzoval dvakrát

Od vydání minulého čísla zasedal výbor oblasti 25. června a 17. září. 25. června výbor projednal přípravu oficiální části zahájení srazu oblasti. Dále zamítl návrh ústředí, aby se oblast spolu s oblastí Jiráskovou a Královohradeckou podílela na zakoupení počítače, jenž by současně sloužil evidenci členské základny obou oblastí i Euroregionu. Bylo schváleno hlasování per rollam o revizní komisi. Proběhla informace o uzavření smlouvy o vedení jednoduchého účetnictví s firmou ZETRO. Bylo rozhodnuto hledat možnost uzavření smlouvy o vedení podvojného účetnictví. 17. září výbor vyhodnotil sraz oblasti po stránce organizační za velmi úspěšný. Host M. Kocourek seznámil výbor s návrhem programu semináře cvičitelů a činovníků. Sekretář oblasti zpravil přítomné, že rekonstrukce účetnictví řádně probíhá a účetnictví je řádně vedeno. Firmu, která by nám byla schopna v průběhu roku vést podvojné účetnictví se nepodařilo nalézt. Bylo konstatováno, že navrhovaná revizní komise zvolena nebyla. Byly pozastaveny návrhy na odměny funkcionářům oblasti. Byl schválen návrh na vyznamenání V. Škopa.

 

PRÁZDNINOVÉ PŘÍBĚHY

Prolog: V nenávratnu zmizely časy letní, v nichž jsme se rozprchli za novými turistickými zážitky. O tom, že některé byly vskutku ojedinělé, svědčí tato vyprávění.

 

POVODŇOVÝMI TURISTY Z VŮLE NÁHODY

Povodňová turistika je nově vzniklý pojem, který vyjadřuje cestování lidí nikoliv za sportovními či kulturními zážitky, nýbrž za povodněmi. Zatímco se nebohé oběti povodní pachtí s odstraňováním škod, povodňoví turisté jim nepomáhají, pouze je sledují a dokonce z jejich neštěstí profitují originálním fotografiemi.
Naše dovolená měla být podřízena plnění OTO Pardubicko. Onoho rána bylo v Trutnově pěkně, vzduch po celonoční bouřce byl pročištěn, ani nebylo moc mokro, protože v noci zde spadlo jen pár kapek, obloha byla modrá, takže jsme vyrazili na výlet. Podle plánu jsme zakoupili lístky do Opočna a dál jsme měli v úmyslu jet na Podbřezí, zámek Skalku a údolím Zlatého potoka dojít až do Dobrušky a pak zase vlakem zpátky. Nemělo to být víc než 15 - 18 km, jinak pohoda, pěkné a pohodlné cesty, takový byl plán.
První pochybnosti o klidném výletu v nás začaly hlodat, když jsme v Červeném Kostelci vyslechli rozhovor dvou cestujících o noční průtrži mračen někde na Náchodsku. Ve Starkoči zase komusi vykládala průvodčí, že to pod Opočnem všechno "plave". Ve Václavicích jsme netrpělivě čekali na vlak do Opočna a když asi s desetiminutovým zpožděním přijel, zase jsme se uklidnili. Cestou jsme žádné škody nezaznamenali. Opočno je z Václavic sedmá stanice, tak jsme netrpělivě čekali na cíl své cesty. Až když se vlak už blížil k Opočnu, nevěřili jsme vlastním očím. Všude, kam jsme dohlédli, bylo jezero kalné vody, zatopené zahrady, auta, lidi na balkónech zatopených domů. Hrůza! Ani nás nenapadlo vytáhnout fotoaparát. Ptali jsem se průvodčího, co že se to dělo. Říkal, že něco takového ještě nezažil, že je místy voda až na trati. Ptal se kam jedeme a když jsme mu řekli, co máme v plánu, krčil rameny, Dobruška prý je odříznutá úplně a ta spoušť, co vidíme, je právě ten Zlatý potok, jehož údolím jsme chtěli jít.
Na nádraží měla manželka tisíc chutí se otočit a jet hned zase zpátky domů. Vlak tam stál. Ale já jsem řekl, že když už jsme tady, podíváme se do města a na zámek, vždyť je na kopečku, tam povodeň nebude. Právě nám odjížděla místní doprava, ale řidič na nás počkal, takže jsme se do města svezli. Lidi v autobuse byli vyplašení, ale sdílní. Vyprávěli nám, jak u nich strašně lilo asi od 21 hodin až do čtyř do rána a bouřka že byla taková, že se nebe vůbec celou noc nezavřelo. Ve městě byl opravdu klid, alespoň zpočátku. Dali jsme si v bufetu snídani a šli pomalu na zámek. Tam se skutečně normálně provádělo, ale začali s hodinovým zpožděním, protože jim déšť vytopil pokladnu. Šli jsme se zatím projít zámeckým parkem. Ten je jindy moc pěkný, ale tentokrát nebyl. Protéká jím právě Zlatý potok. Altánky i můstky, to vše bylo pryč, celým údolíčkem se valilo s hrozivým hukotem množství kalné vody. Po absolvování prohlídky zámku se vraceli na náměstí. Tam už hasiči s vysílačkami se domlouvali, jestli informovali nemocnici, že vypnou vodu a plyn, a vyklízeli náměstí, aby měl kde přistávat vrtulník s evakuovanými. Na náměstí je i autobusové nádraží, kde se lidé marně snažili najít nějaké ještě fungující spojení a dostat se pryč. My jsme nasedli do autobusu, který nás zase dovezl na nádraží a šli se zeptat, v kolik nám něco jede. Výpravčí nám sdělil, že tím směrem, odkud jsme ráno přijeli, už nic nejezdí, protože spadly mosty a do Trutnova, že se dostaneme jen oklikou přes Týniště, ale že nevědí, jestli také na druhou stranu něco pojede, že musí jet nejprve lokomotiva na průzkum, ať se zeptáme za hodinu.
Tak jsme se usadili v nádražním kiosku, dali si poslední chlazené pivo a teplý párek a v dobré náladě besedovali s paní z kiosku. Za chvíli jela lokomotiva na průzkum a vrátila se s tím, že to nejde projet, že je asi 500 metrů trati pod vodou a že to může být a také bylo podemleté. Situace začínala nabývat na vážnosti. Přestala téct voda, nešla elektrika a my jsme nevěděli, jak se dostaneme pryč. Už jsme začali uvažovat, že se vrátíme do města a zkusíme sehnat nocleh, když přiběhl výpravčí s tím, že zajistili náhradní přepravu a že zkusí projet autobusem do nejbližší stanice, odkud vlak určitě pojede.
V první bezprostřední reakci jsem poznamenal, že ještě nemám vypité pivo. Samozřejmě, nechal jsem ho nedopité, a lamentovaljen, jaká to je škoda, jen chvíli. Absolvovali jsme totiž dosti dramatickou jízdu po místních silničkách. Na třech místech jsme projížděli úplně zatopenými úseky silnice, kde osobní auta neprojela. Pro vesničku Mokré hodilo se přesně latinské přísloví "Nomen omen". Ale přece jsme se šťastně dostali z Opočna do Bolehoště a odtud jsme již vlakem po menších překážkách dorazili přes Týniště nad Orlicí do Hradce Králové a odtud teprve do Trutnova, kam jsme přijeli až po 20. hodině. Teprve pak jsme se ze zpráv dozvídali, jak vážná ve skutečnosti byla situace a že jsme měli štěstí, že jsme včas odjeli. Byla to vlastně obdoba loňských povodní na Moravě, jenže na malém prostoru, ale s šesti oběťmi na životech. Projezdili jsme skoro 250 Kč, procestovali kus východních Čech a večer byli rádi, že jsme šťastně doma.

když člověk projíždí autobusem po silnici, jež se proměnila v souvislou vodní pláň, uvědomí si teprve člověk, jak hrozným živlem je voda. Foto J. Šlosarová

Protože do kraje okolo Opočna a Dobruška nezajíždíme téměř vůbec, byla matematická pravděpodobnost jeho navštívení v době povodně tak malá, že leckomu nevymluvíme, že jsme toho dne nenavštívili Opočno jako povodňoví turisté. Stalo se totiž opravdu 23. července Anno Domino 1998 v den velkých povodní v Podorličí.

Luděk Šlosar - KČT Lokomotiva Trutnov

 

NA SRAZECH PSI NEKOUŠOU

22. srpna. Trasa pochodu Poříčská čtyřicítka překročila svou polovičku. Z rozcestí pod Dubovicí stoupáme k Dobrošovu. Pod silnicí spojující Českou Čermnou s Dobrošovem míjíme těsně bývalou hájovnu. Od ní k cestě přiběhlo něco, co by se dalo definovat jako pes snad jen podle štěkotu. Klidně jsem to zvíře požádal, ať nám dá pokoj a jde si po svých. Psík uraženě odskočil mezi smrčky. Těsně na to se na varování kolegyně otáčím, abych dva metry od sebe uviděl pro změnu německého vlčáka. Stačil jsem kolegyni stáhnout za sebe a pak jsem nechápavě zíral, jak se mi zubatá tlama zakusuje do kalhot lýtka pravé nohy, jen jsem stačil říci pár vyčítavých slov. Opodál stojící auto sice signalizovalo, že majitelé psů jsou doma, ale pohled na povedenou dvojici psů stojících již ve vratech mě odradil vydat se za nimi.
Pokračoval jsem dál do cíle ve Velkém Poříčí nad Metují bez velkých potíží, pouze mi vadilo rostoucí vlhko v pravé botě. Byla to krev, moc krve. V cíli se pořadatelé při pohledu na ránu na lýtku, která vypadala dost dramaticky, vyděsili víc než já.. Měl jsem ale kliku. Soused lidí, u nichž jsem z pátku přespával, byl lékař. Byl jsem naložen do auta, zastavili jsme se i pro doktora, dojeli na hronovskou chirurgii, kde mi byla rána ošetřena a několika stehy zašita. Pak jsem byl přivezen zpět do cíle.
Nyní nastal druhý díl mých trampot. Bylo potřeba zajistit psa, zda nemá vzteklinu. Pořadatelé mě autem přivezli zpět k hájence, kde však už nebylo ani auto, ani psi. Podle očekávání šlo o chalupáře a ti už odjeli domů. V pátrání jsme pokračovali v České Čermné. Měl jsem zase kliku. Kápli jsme zrovna na oddělení pohraniční policie. Službu konající policista se mi věnoval pečlivě, asi tu nemá moc případů lidí pokousaných psy nebo mu ještě nezevšedněly. Podařilo se mi tu zjistit jméno majitelů psů. Policista mi slíbil, že do hájenky doručí pro ně předvolání, aby přivedli psa na vyšetření k veterináři. Pak mě pořadatelé dokonce dovezli do Malých Svatoňovic a já tady druhý den srazu absolvoval alespoň patnáctikilometrovou trasu. Noha sice tolik nebolela, ale nač pokoušet štěstí. Na druhé straně se později ukázalo, že mi nedělní provětrání přišlo vhod, protože mě další den čekalo pořádné nervové vypětí.
Po sedmileté feně Christě mi zůstala totiž památka v podobě několikacentimetrové jizvy, lékařka mě v pondělí uznala podle očekávání práceneschopným, ale potřebovala mít doklad /a já také/, že pes byl skutečně vyšetřen a že je v pořádku. No, protelefonoval jsem tři hodiny po různých institucích dotazy, týkajícími se trvalého bydliště majitelů psa. Jedna úřednice mě dokonce požádala, abych přijel osobně, vylepil dvacetikorunový kolek a poté se dostavil za několik dní pro výsledek šetření. Přes tyto ďábelské úklady jsem vypátral na katastrálním úřadě v Náchodě a později na poště v České Čermné, že majitelé jsou ze Zelenče poblíž Prahy, a dokonce jsem zjistil adresu příbuzných tamtéž. Ještě v pondělí odpoledne jsem jim zaslal naléhavý telegram v ceně 170 Kč, který byl doručen až druhého dne ráno. To již majitelé byli někde ve Vysočině. Naštěstí je příbuzní sehnali a již ve středu mi od nich přišel doklad, že pes byl vyšetřen v Pelhřimově a že se potvrdilo, že vzteklinu nemá, čímž jí nemám ani já, i když ono pondělí mě u telefonu záchvaty vzteku přepadaly. Další zpráva, jež mi byla doručena o týden později, tuto dobrou novinu bohudík potvrdila.
S ohledem na to, že se svěřuji se svou příhodou periodiku naší oblasti a s ohledem na to, že se mi tato příhoda stala v době prvního dne srazu na pochodu v jiné oblasti, vyplývá z toho pro čtenáře toto poučení: Místo souběžných pochodů zúčastněte se raději vždy srazu oblasti. Na něm turisté napadeni prý zatím nebyli, tedy aspoň ne řadoví a už vůbec ne nevraživými psy.

Vladimír Sedláček - KČT Jilemnice

 

NA "KŘTU" NOVÉHO POCHODU

KČT Benešov u Semil byl úspěšným pořadatelem loňského 4. srazu turistů oblasti Krkonoše a Podkrkonoší. Až na jeden den přesně rok po této památné události uspořádal tento odbor 1. ročník Posledního prázdninového vejšlapu. Jednalo se o chvályhodný počin, který však byl krutě pronásledován nepřízní počasí.
Když jsme po několika prvních kilometrech našeho strastiplného snažení minuli v Nouzově čerstvě postavený stan určený pro hasičské bakchanálie, jež se tu onoho dne konaly, dohodli jsme se na malé improvizaci. Zachmuřená nebesa totiž jakoby oplakávala končící prázdniny a léto, před terénem kol potůčku Vošmenda nás varovali pořadatelé již na startu, i zamířili jsme do Příkrého a odtud šlapali do našeho dílčího cíle Vysokého nad Jizerou po silnici. Tady jsme měli důvod k dočasnému jásotu. Déšť tu ve čtvrt na deset ustal a chutný čaj v cukrárně U Bachtíků mě dal zase dohromady.
Protože pořadatelé nestavěli kontroly, s hlavním pořadatelem Honzou Muchou jsem se dohodl na tom, že si dám razítko před Příchovicemi na chatě Hvězda, kterou jsem si - to jsem již na "padesátce" osaměl - zvolil zároveň za místo dalšího občerstvení. V nejzazší místnosti u pípy, kde seděla toliko dvojice majitelů či nájemců, bylo při tom zasmušilém venkovním počasí útulno, pivo Zlatopramen pěnilo, takže jsem tu poseděl od jedenácti do půl dvanácté a při puštěné televizi se bavil tím, jak si seriálový poručík Columbo zasedl na nějakou svou další oběť - nepochybně pachatele vraždy.
Po tomto zdržení mi bylo jasno, že sebou musím nyní pěkně hodit. Pod Českým Šumburkem nad tenisovými dvorci byl jsem byl rád, že jsem si pamatoval z jiného pochodu, že tu musím na žluté odbočit doprava. Na obtížně značeném terénu se to pozná toliko podle značky na kameni na zemi, kterou lze při rychlé chůzi úspěšně přehlédnout. Dole ve Svárově jsem již vytušil, že pokud jde o hospody, na trase si pro nedostatek času již neškrtnu, a vpravil jsem do hladového organismu alespoň jablko a pár vanilkových věnečků.
S ohledem na další /kolikátou již?/ přeháňku dnes milosrdná asfaltka mě zavedla na Palackého stezku, kde se mi při intenzívní chůzi po více než dvě hodiny naskýtal týž obraz, přerušený pouze dočasnou změnou rázu cesty u Bohuňovska: přede mnou se vlnila tu a tam i obtížně schůdná stezka s místy bahnitým a kluzkým terénem a po mé pravici hartusily hrozivě šumící kalné vody Kamenice. Přestože nebylo času nazbyt, šel jsem místo neznačenou cestou podél divokých vod cestou po červené okolo hradu Návarova, který jsem však již minul bez zastavení. V hotelu Pod Spálovem jsem podle očekávání požádal pouze o razítko /bylo za pět minut půl čtvrté/ a mazal jsem dál po Riegerově stezce tentokráte podél Jizery. Už po delší dobu jsem se totiž nacházel ve stavu, kdy jsem úzkostlivě počítal kilometry a dopředu si kladl dílčí časové limity, jež se mi nepodařilo plnit, a mně se zdálo, že do cíle nedorazím včas. Až za Bítouchovem zvládl jsem silniční úsek naopak proti odhadům rychleji a octl se ještě před půl pátou v Semilech na konci Koštofranské ulice u pramene varujícího, že zdejší vodu je možno pít po dvacetiminutovém převaření. To již bylo signálem, že mi zbývá jen stoupání do Benešova. Byl jsem na tom časově již tak slušně, že jsem nepotřeboval docílit rychlého běhu napitím se hygienicky závadné vody přímo z pramene.
V cíli v družném prostředí mohl jsem pobýt přece toliko čtvrthodinu, své rozbouřené útroby jsem uklidňoval jen velmi dobrým čajem a pět minut po páté za již déle trvajícího zlepšeného počasí pílil zpět do Semil na vlak vstříc tradičnímu "mezipřistání" v Bělé u Staré Paky v hostinci U Svobodů - již při pivě.

Luděk Šlosar - KČT Lokomotiva Trutnov

 

TIP NA VÝLET ANEB ZA ROMANTIKOU DO KRKONOŠ

Jedné srpnové neděle jsme se rozhodli, že si uděláme malou turu po Krkonoších. Velice se nám líbila, a tak jsem se rozhodl ji všem turistům doporučit.
Z autobusového nádraží v Peci pod Sněžkou se vydáme po modré značce kolem nákupního střediska k lanové dráze na Růžovou horu. Po silničce dojdeme až k otáčce u Lesovny. Kousek za ní se dostaneme k odbočce na lanovku. My se ale stále držíme vlevo a proti proudu Úpy dojdeme po cca 100 metrech k informačnímu centru KRNAP v Obřím dole. Zde máme možnost se seznámit s faunou a flórou, ale také i historií této strany Krkonoš. Poté pokračujeme mírným lesním stoupáním až k překrásnému soutoku Modrého potoka s Úpou, plnému kaskád.
Pokračujeme dále kolem boudy Pod Sněžkou, odkud je zajímavý pohled na Sněžku, až ke kapličce. Seznámíme se s pohnutou historií Obřího dolu, zvláště při stoleté vodě v roce 1897. Odtud začne cesta mírně stoupat až k bývalé Kovárně, která nám připomínala hornickou činnost v Obřím dole. Kocháme se nádherným výhledem na dolní úpský vodopád a hlavně pak na příkré srázy Studniční hory. Nelze si nepovšimnout hlubokých rýh, které zanechala eroze. Proti nám se pak tyčí Čertův hřebínek, Čertova rokle a Čertova zahrádka. Kousek nad Kovárnou je pak také zajímavý pohled do Obřího dolu směrem k Peci. Traverzem stoupáme po úbočí Sněžky až k Trkači. Odtud byla voda v minulosti důmyslným zařízením čerpána na Sněžku. Po dalším stoupání a výhledech do závěru Obřího dolu a na Krakonošovu zahrádku docházíme k bývalé Obří boudě, kterou nám nyní připomíná jen halda kamení. Zde se naše modrá přeměňuje na polskou a společně s červenou značkou pokračujeme po dlážděné Cestě přátelství cca 1,5 km směrem na Špindlerovku.
Na rozcestí pokračujeme po modré a zároveň po dláždění vpravo prudším klesáním až k polské chatě Strzecha Akademicka. Projdeme těsně kolem ní a po kamenité cestě po cca 500 metrech sestoupáme k Małému Stawu k chatě Samotnia. Jezero patří ke třem jezerům ledovcového původu v Krkonoších. Příjemné osvěžení u jezera i v chatě nám dodá dostatek sil k prudkému stoupání zpáteční cestou na hranice, Pokračujeme vpravo a cca po 200 metrech odbočíme vlevo na nový turistický přechod u Luční boudy.
Na boudě je možnost se občerstvit a poté pokračovat silnicí k Památníku obětem hor. Při pohledu zpět jsou dobře viditelná jezírka v úpském rašeliništi. Při dobré viditelnosti jsou vidět západní Krkonoše v celé své kráse a dokonce i Ještěd v Ještědskokozákovském hřbetu. Sestoupáme k chatě Výrovce opět s výhledy do Modrého dolu a dále pak na Orlické hory a Hrubý a Nízký Jeseník. Klesáme asfaltovou cestou až k Richtrovým boudám, které míjíme a asi po 400 metrech odbočíme vpravo a po červené značce sestoupáme na Jelení louku v Zeleném dole. Pokračujeme po proudu Zeleného potoka přes Chaloupky zpět do Pece.
Trasa je zhruba dlouhá 20 km s náročnějším převýšením. Množství překrásných výhledů však tuto námahu odmění. Při cestě lze plnit obnovený oblastní turistický odznak KRKONOŠE. Jsou to tato místa: Pec pod Sněžkou, Obří důl, Sněžka /při menší zacházce/, schronisko Pod Snieżką, schronisko Strzecha Akademicka, schronisko Samotnia, Luční bouda, Výrovka.
Přeji všem turistům krásný zážitek.

Jaroslav Teichman - KČT Bohuslavice n. Ú.

 

PRVNÍ VLAŠTOVKY V ROCE 1999

/

Kalendář turistických akcí oblasti 1999 se objeví - pokud dál vydáván - až ve Zpravodaji 1/99, který se objeví mezi turisty v nejlepším případě koncem ledna. V té době přestane být řada akcí aktuálních. Zveřejňuji proto s předstihem tři akce, o jejichž uspořádání v lednu 1999 jsem byl uvědoměn:

Datum

název pochodu

ročník

POŘADATEL

kontaktní adresa

telefon

Přesunový prostředek, délka tras

místo startu /u hvězdicových tras průchozí místa/

čas

 

01. 01. 1999

Novoroční hvězdicový přechod Rýchor

14.

KČT ŽACLÉŘ

Vilém Görner, Mírová 354, 542 01 ŽACLÉŘ

lyže

s průchozím místem na Rýchorské boudě

10 - 14 hod. průchozím místem

 

 

30. 01. 1999

Memoriál Jindry Axmana

15.

KČT HOSTINNÉ

Václav Vancl, 543 73 PROSEČNÉ 16

0438/942865

lyže - 16 km, /náhr. pěší - 5 - 8 km/

Hostinné - odborné učiliště u nádraží ČSAD

09 - 10 hod.

 

 

30. 01. 1999

Lyžařský přejezd Rýchor

29.

KČT ŽACLÉŘ

Vilém Görner, Mírová 354, 542 01 ŽACLÉŘ

lyže 15, 35 a 40 km

Žacléř - Národní dům

06,30 - 09,00 hod.




ZPRAVODAJ. Čtvrtletník pro pěšáky, kolaře, lyžníky a vodáky Podkrkonoší a Krkonoš. Ročník 4, číslo 4. Vydavatel: KČT - oblast Krkonoše a Podkrkonoší. Textová stránka: Luděk Šlosar /šéfredaktor/. Adresa redakce: Luděk Šlosar, Pomněnková 435, 541 02 TRUTNOV 4. Pouze telefonické vzkazy do zaměstnání /0439/807277. Dáno do tisku: ...10. 1998. Místo vydání: Trutnov. Cena: zdarma. Náklad jednoho čísla: 600 ks.
Grafická stránka: Václav Vancl, 543 73 Prosečné čp. 16. Tisk: Tiskárna Kopretina Hostinné. Distribuce: Jaroslav Teichman, Tichá 527, 541 03 TRUTNOV 3, tel. č. 0439/852141.
Všem přispěvatelům děkujeme za zaslané příspěvky. Uzávěrka příštího čísla do 15. 12. 1998.
Registrováno u Okresního úřadu v Trutnově pod registračním číslem RR/44/95/AI.

Můj E-mail:
ludek(zavináč)slosar(tečka)cz
Jsi od 17.03.1999 v pořadí  . poutník, který zabloudil na tyto stránky a který se na ně bude vracet již zcela s vědomým úmyslem